S přírodním uhlem se pracuje velmi energicky, rozmazáváme ho prsty, ale i třeba štůčkem, zmuchlaným papírem, štětcem a podobně. Můžeme tak vytvářet plynule přecházející stíny a valéry. Snadno se přírodní uhel maže plastickou gumou. Pro přírodní uhel se doporučuje drsnější papír.
Lisovaný uhel
Lisovaný uhel obsahuje také křídu a je také proti přírodnímu uhlu měkčí a ještě více mazlavý. Nejlépe tento uhel vynikne na hladkém papíře.
Uhly, umělé i přírodní, vynikají hlavně při stínování, zejména na velkých plochách nebo složitých tvarech. Výhodou uhlů jsou snadno dosažené kontrasty, zvláště, ovládáme-li dobře mazání plastickou gumou.
Už při kreslení máme problémy s tím, že si hotové části rozmazáváme. Proto můžeme doporučit jinou techniku, než u tužky, kdy jsme vlastně postupně celý výkres komplexně dokreslovávali. Pro uhel se lépe hodí technika tzv. sekvenční. Zde si lehce načrtneme kompozici a pak, jsme-li praváci, od leva, jsme-li leváci, tak od prava, začneme kreslit části až do detailů. Je tu samozřejmě nebezpečí, že opticky se snažíme detaily zvětšovat. Proto můžeme snadno porušit kompoziční náčrtek a dostaneme se tak do disproporcí. Obranou proti tomu je zkušenost nebo se držet náčrtku. To je někdy těžké, ale špatná kompozice výsledku je hlavním znakem
